Dejte lidu chléb a hry

Točí se, točí, ale ne kolo ve mlýně, ale Šejkspír v hrobě.

http://www.mdb.cz/inscenace/274-zkroceni-zle-zeny/

Stalo se, nestalo, byla jsem v dívadle. Nevím, jestli má má přítomnost ve chrámech kultury tak podivný vliv, nebo do divadla chodím příliš málo (což je pravděpodobnější), tak či onak ale faktem zůstává, že snad pokaždé v poslední době vypadali herci, že jsou opilí, nebo se aspoň na scéně rozesmáli. (Dobře, ta My Fair Lady v Pardubicích před zhruba rokem byla asi výjimka.)

Shakespeara mám ráda. Čtu ho od sekundy (tj. od 12 let), inscenací jsem neviděla mnoho (mám takový nejasný pocit, že tohle byla druhá, určitě jsem kdysi viděla Mnoho povyku pro nic a nejsem si jistá, jestli ještě něco), ale audioknih na uložtu nebylo až tak málo – a některé dokonce v překladu od Hilského, co víc si přát… Během této inscenace se mi chvílemi objevoval ve tváři výraz lehkého zhrození nad úrovní lidstva a jeho smíchem nad lacině připervezlými vtípky (stejný výraz, jaký jsem měla ve tváři část Babovřesk – tu, co jsem nebyla zhrozena zcela). Já v zásadě proti pochybným sexuálním narážkám nic nemám (ani nemůžu, když v poslední době vidím dvojsmysly skutečně všude), jen by jich možná nemuselo být tolik. A v díle, co se jmenuje šejkspírem. Neříkám, že by se mi to celý nelíbilo, jen… parakotouly? conversky? džíny?

Na začátku nakráčeli herci na scénu v civilu a hráli „sami sebe“. Někoho přitáhli opilého na vozíku, někdo se pohádal, někdo chyběl… bohémové. Nápad to nebyl zlý.

Začala hra. Junák vylezl na pódium a přednesl jakýsi prolog. Hezké. Přišli herci. Házení kufry. Interakce s publikem. Kufry. Divoké poskakování. Sezení na klíně. Osahávání se. Obojí chlapi. Živé loutky. Občas zvláštní vsuvky. Přestávka. Herci na scéně hrají sami sebe a odkazují na úplný začátek. Kufry. Divoké poskakování. Parakotouly. Hole v ruce vs. holé ruce. Plus body za Matějkova kozáčka (ačkoli nevím, ve kterém dějství to vlastně bylo).  Závěrečná hostina. Smích. Přišlápnuté šaty. SMÍCH. Pak už to dohráli skoro normálně.

Začnu si do divadla nosit blok.

Rozhodně bych si netroufla vydávat se za znalce dějin odívání, ale i takový laik jako já poznal, že kostýmy jsou jakýsi směs pseudorenesance a moderního oděvu. A i když jsem slepá jako patrona, byla bych ochotna odpřísáhnout, že Thranio měl na sobě jeany. Já proti tomuto kusu oděvu v zásadě nic nemám (nejsem módní peklo), ale přeci jen… 

Kateřina měla pro změnu leginy a poměrně kraťoulinké šaty. Ani róbu Biančinu bych neoznačila za dobovou, dobovější jsou i mé kostýmy na larp.

Ono by mi to odění možná tak nevadilo, kdyby byli všichni oblečeni ve stejné epoše. To moderní oblečení na všech bych ochotně tolerovala… jenže Zkrocení zlé ženy. Společnost se nám za těch pár set let poněkud posunula a takové domácí násilí už by se netrpělo. A i ty zlé dcery by to neměly tak zlé. Nikoho asi nepřekvapí, že jsem vždycky mnohem víc fandila Káče než Biance, takže se mi líbilo, že Bianka byla podána tak, jak si myslím, že by měla. V té formě, která mi připomíná Dariu, všeobecně neuznávaná starší sestra, zbožňovaná mladší. Já vím, že William Bianku líčil jako tu, co se ráda učí, krásně hraje, zkrátka na první pohled vzor všech ctností, avšak já si myslím, že to byla nehorázná kuna, která to všechno uhrála na svou krásnou tvářičku. A jestli mezitím Kateřina narvala loutnu na hlavu Horatiovi (?) není nikterak relevantní, protože to byl de…nervující člověk.

Ano, příště si s sebou beru blok. Takhle jsem polovinu zapomněla… což je smutné.