středa 12. července 2017

Poskol? Posol K? Polsko.

Byla jsem na výletě. Vždycky jsem chtěla navštěvovat zahraničí, ale lehký nedostatek zdrojů a dramatický nedostatek organizačních schopností mi v tom většinou bránily. Teď už vím, že neorganizovanost nevadí a nějaké stipendium mi přijde vždycky…

Kapitánův deník, 
hvězdné datum: 5.–9. července 2017
místa sepsání: Oswiecim, Krakow, Wieliczka, vlak Cracovia (11.–12. července Brno)
osoby a obsazení: já, Š a náhodní Poláci, dva Rakušani ve vlaku a davy kolemjdoucích a samozřejmě Nora
fotky: archivní digitál kvality limitně se blížící nule

prolog
pradávné časy: plánujeme se Š nějaký hurátrip
méně pradávné časy: plánujeme, že navštívíme Slovinsko
pár měsíců na to: plánuju účast na letní škole v Ljubljani
květen: navrhuju změnit plán hurátripu na Polsko
červenano, pojedem do Polska
červenecuž víme, jaká zhruba místa navštívíme
4. červenceuž víme, jak se do toho Polska dostaneme, zbytek budem řešit na místě

středa
08.40   Š doráží do Ždírce, autobus naštěstí jel, tvrzení informačních cedulí navzdory
09.18   zjišťuju, že nestíhám
09.31   vyrážím
09.38   Š doráží do Pardubic
10.00   stíhám vlak
10.08   Š zjišťuje, že ztratila doklady
10.25   scházíme se na vlakovém nádraží v Pardubicích
10.50   Š má zpátky doklady
11.22   má jet vlak
11.36   vyjíždíme směr Polsko
15.50   vpravo nákladní vagóny – evidentně se blížíme k Osvětimi
15.57   jsme v Osvětimi


16.03   první interakce s Poláky; zvládáme návštěvu toalet a doplnit vodu, okolí na nás působí jako bychom se v čase vrátily o zhruba dvacet let; dodatek: Poláci mají zjevně vozíčkáře-liliputány
16.53   dorážíme do Auschwitz II Birkenau


17.24   duha nad Březinkou


17.33   zapalujeme svíčky u spálených ruin kremačních komor, uctíváme památku popela zesnulých
17.59   druhá duha nad Březinkou


18.40   polština je jazyk bardzo vtipný...


19.03   sv. Josef se obrací v hrobě, v ulici Jana Pavla II. má bizarní kostel


19.30   Lech chutná stejně jako Tyskie (pivo, pivo, dal bych si pivo…)
20.11   podivujeme se polským značkám


20.15   stanoven plán pětidenky; bude splněn, i když existuje jen v hrubých konturách (nebo právě proto)
20.19   nikdy jsme nespaly pod mostem; bádáme, jestli se to, co se člověku zdá pod mostem, splní; v mezičase kolem projel na kole mladík se skateboardem na zádech
21.12   hasíme ohýnek, neboť se bojíme hasičů, projížděli kolem a výhružně houkali; i tak byla uvařena jak polévka, tak čaj, obé na řečeném ohni
22.04   prší, zalézáme do hamak
23.30   zjišťuju, že mi napršelo do hamaky
ca 23.35 usínám obrácena na druhý bok

čtvrtek
04.17   světlo, ptáci řvou, hamaka má furt vlhké kraje; aplikuju spacák zpátky přes hlavu a spím
08.21   rezignuju na pokusy o spánek a čtu si, ráda, že první den Polska chlapcova kniha přežila
09.13   rezignuju na Š-in spánek a budím ji, nebo se o to aspoň pokouším

a tady jsme spaly...


10.50   čistíme Polsko; plán pětidenky naplněn na 150 %


11.48   při zhodnocování pohotovostních zásob se rozhodujeme navštívit nejdřív Auschwitz a až pak houpačky; v popředí projíždí náklaďák naložený traktůrky
12.13   někdo suší ponožky na autě – litujeme, že nemáme auto
12.31   po zhlédnutí front u Auschwitz I padá rozhodnutí otočit se o 180 ° a případně návštěvu zopakovat v neděli; Š se rozhodla jít koupit pohlednici – já už mám třetí…


ale květena tu je, to zas jo...


13.26   náhodné dítě mi hodilo do výstřihu klacek (byla to dívka)
14.23   Š aspiruje na tvorbu mezinárodní ostudy, vytáhla v hospodě zapalovač a zapálila nám… svíčku
15.04   (jíme pizzu) Š: „aspoň se z tábora nevrátíš pohublá“
16.38   nenavštívily jsme židovský hřbitov – stejně jako Auschwitz mezi desátou a čtvrtou totiž vyžaduje jak plánování, tak komunikaci


17.02   Š si myslí, že páry se přeceňujou – hrajem karty vedle židovského hřbitova (ty páry prý přeceňuje hlavně u ponožek)
18.07   potkaly jsme pana čápa


18.53   prošly jsme polským ekvivalentem Komářích močálů, jen to byl plac plnej monstrózně vzrostlých lopuchů...

FOTKU
19.07   při aplikaci repelentu na nohu jsem si repelent aplikovala přímo do obličeje; zjištění: Sołou lze omýt brýle od repelentu
19.43   našly jsme místo k přespání; strácíb schopdost dýchat doseb; stanoven bojový plán zítřka


20.06   nastala svízelná situace: Š ždímá levou nohavici, jež byla namočena při očistě nohou; nohavice je plná biologie, svízele přítuly
20.10   polemizujeme nad bujením mého literárního talentu, zatímco Š obléká ice-breakerové trenky; můj literární talent se jde utopit – v čaji

pátek
10.17   chtěly jsme vstát dřív než včera… inu, chtěly
10.25   začíná poprchávat
10.28   ranní očistu provádím v Sołe; mýdlem; nahá
10.53   obě dvě jsme v různých fázích snídaně nakrmily své vlasy suchým šamponem; jsme nakrmeny a krásny
11.11   akce čistíme Polsko pokračuje
13.35   potkaly jsme svého kombinovaného anděla strážného v podobě staré paní; v okamžiku, kdy jsme se vzdaly vší i naděje, že se dostaneme do Krakowa nebo Wieliczky, zeptala se nás, kam jdeme; po česko-polské výměně nás poslala k o 20 metrů dál stojícím mikrobusům, že za chvíli odjíždí – sečteno a podtrženo, jedem do Krakowa
15.38    prohlédly jsme si centrum Krakowa






mne po loňské návštěvě Gruzie zaujalo Chačapuri, další restaurační zařízení nás zaujalo obě...



18.34   koupily jsme si zmrzlinu a viděly pána s kočkou-krakenem na tričku
17.05   navštívily jsme Wawel, zvenčí, neb je pozdě; Š bolí nožičky a já nadávám na svou powerbanku, že mi nechce nabít telefon, abychom mohly zjistit, kde budeme spát



ca 18.00          padlo rozhodnutí, že přespíme někde kolem řeky, protože dál už se nám nechce
19.33   hamaky visí v parku kousek od centra Krakowa, protože pršelo až hrůza; už neprší – čekáme, komu se tam nebudeme líbit (ale aspoň nic nezapalujeme, takže se pro dnešek nemusíme bát hasičů)


ca 20:00   přišla na nás mluvit podnapilá paní, naštěstí pochopila, že jí nerozumíme a odešla
ca 21.30   povídal si se mnou (anglicky) podnapilý pán s cigaretou v ústech, naštěstí odešel

sobota
09.52   existujou! i v Polsku mají kontejnery!

10.25   před hodinou jsme se vymotaly z našeho parkového bivaku, už jsme na cestě k Wieliczce – čekáme na autobus (naštěstí, neb je hic jak cyp)
11.31   ha, Wieliczka!


12.30   započínáme prohlídku solných dolů
13.03   průvodce: „please do not lick the monuments“
mezi jednou a druhou       hážu do superslaného jezírka kamínek, chceme vědět, jak rychle se potopí; účastník prohlídky se mne ptá, jestli to byl telefon, že prý by mi to dalo validní důvod jít se tam vykoupat
16.15   konečně se Š vyplnilo přání následovat hudbu, Beatles, takže posloucháme nácvik koncertu náhodného orchestru a rockové grupy hrající Beatles…


16.49   slibuju š, že když odejde z nácviku a půjde se mnou na informace zjistit, jak se dostaneme z Wieliczky, zůstaneme na koncert, Š ožívá a juchá
17.11   prší
17.15   hodně prší, vegetujeme u odkládárny zavazadel
17.48   našly jsme sochu, co se nám líbí, je totiž zvířátko


17.57   prší
18.05   hodně prší, vegetujeme v obchodě, kde jsme si pořídily večeři
18.15   čekáme na začátek koncertu
18.27   prší, přesouváme se na prázdné kryté tržiště, kecáme, luštíme polské osmisměrky, pijeme pivo a udivujeme všechny kolemjdoucí místní
19.17   přesouváme se na koncert


20.58   Poláci se po oznámení, že koncert končí, automaticky zvedají, vytleskávání přídavků je asi minulo
20.59   kapela hraje přídavek
21.03   koncert končí, přichází k nám podezřelé individuum a dává se s námi do řeči, kupodivu anglicky, ptá se nás (dobře, ptá se š), co tu děláme, odpovídám, že backpacking, dostává se nám hromady historek, včetně té, jak se individuu jednou při baťůžkaření stalo, že mu put gun in his head, což ve mně vzbudilo jisté podezření, že jeho storky o dvanácti letech v anglicky mluvících zemích nemusí být úplně pravdivé; individuum se mne ptá na nápis na brýlích, od něj plynule přechází na otázku, zda jsem feministka; když zjišťuje, že jsme včera spaly v parku, ptá se nás, jestli jsme šílené, odpovídáme, že ano; na otázku, kde budeme spát dnes, odpovídáme pokrčením ramen; individuum nám nabízí, že má rozestavěnej barák s velkou zahradou, že můžeme přespat tam; zatím neodmítáme, ale minimálně já jsem poměrně podezřívavá
ca 21.30–00.15           jdeme s individuem do hospody, obě dvě přendáváme nože do kapsy; přidává se k nám kamarád individua, představuje se jako Robert, všem nám kupuje pivo; individuum nám dává svou adresu, od této chvíle víme, že není individuum, ale Krzysztof; Krzysztof varuje Š před Robertem; Robert navrhuje, abychom šli do klubu; bavíme se s Poláky, co umí německy, německy – Š mluví, já používám jediný pozůstatek pěti let němčiny – povedlo se mi procpat do hovoru selbsverstandlich; zpíváme náhodnou polskou píseň se všemi okobyvšími; bavíme se s Poláky, co tak trochu umí česky; Krzysztof varuje š, že nás chce Robert v klubu zdrogovat a znásilnit; hospoda zavírá, Robert přináší další pivo, kompletní osazenstvo hospody zpívá Hej sokoly, ukazuje se, poměrně ironicky, že slova pořádně známe jen já se š. Opakujeme zpěv Hej sokoly. Krzysztof (v srpnu 35 let) povolává svého otce a odvážejí nás na Krzysztofovo staveniště.




neděle
ca 00.15–02.45           mezi Krzysztofem a panem Krzysztofem probíhá polsky výměna názorů, která se evidentně týká nás, Krzysztof vysvětluje otci, že nás tam nemohl nechat, že by se nám něco stalo. Mimochodem Krzysztof je alkoholik. Přijíždíme do poměrně postaveného domu. Pan otec odjíždí, aby se zanedlouho vrátil s dekami. Naše vysvětlování, že máme spacáky a jsme připraveny na většinu situací, nezabírá; pan otec vytváří v domě světlo, zatímco Krzysztof je šokován tím, že mám v kapse nůž. Odvoláváme se na dřívější informaci o tom, že jsme připraveny na všechno možné. Pan otec odjíždí. Krzysztof nám ukazuje zahradu, k lesu, který mu taky patří, je to prý asi kilometr, tak tam nejdem. Já, jakožto samozvaný hlas rozumu se ukládám ke spánku, Š a Krzysztof dál konverzují.



03.51   probouzím se, když mne Krzysztof přikrývá Š-inou mikinou, aby prý mi nebyla zima; naštěstí si asi nevšim toho, že mám vedle polštáře Noru
ca 06.00          Krzysztof žádá Š o ruku; já tuto situaci bohužel zaspala
07.21   probouzím se, libuju si, že ještě můžu hodinu spát, než mi dochází, že chceme vstávat v 7.30, abychom stihly vlak z Krakowa v 10.22
07.30   probouzím Š a Krzysztofa

a tohle mohlo patřit Š, kdyby se jen chtěla vdávat... 


07.45   Krzysztof se mne ptá, jestli taky vidím, že jsou si se Š souzeni; snažím se mlčet

výhled cestou na nádraží taky nebyl marnej



08.30–08.41    dorážíme na vlakové nádraží, chytáme vlak, loučíme se s Krzysztofem, který se evidentně stále ještě nechce vzdát š, a odjíždíme do Krakowa
ca 09.00          kupujeme si lístek zpátky; situace je zábavná zejména proto, že chceme lístek z Krakowa do Oswiecimi a místenku z Krakowa do Pardubic; po návštěvě paní z vedlejší překážky byl tento požadavek pochopen a lístek i místenka zakoupeny
10.22   opouštíme Krakow, máme spánkový deficit, jsme špinavé a smrdíme i samy sobě, spolucestující v kupé si kupodivu nestěžovali; na druhou stranu, jeden ze spolucestujících byl evidentní mušketýr
ca 13.45          mušketýr s kamarádem vytáhli párky a zkoumavě je prohlížejí; se Š na sebe koukáme a trochu se bavíme, i proto, že Š je od svých 11 nebo 12 vegetariánka; mušketýr s kamarádem se nás ptají, jestli víme, jak mají ty párky vypadat, potažmo chutnat
16.37   máme být v Pardubicích
16.51   přijíždíme do Pardubic
16.57   opouštím Š, nasedám do svého vlaku; jsme rozloučeny, vzájemně nezabity, výlet končí úspěšně
ca 17.30          chlapec si mne vyzvedává na nádraží, doma nacházím prázdný dům, jsem šokována, to se mi stává jen o Silvestrech
ca 19.30          grilujeme u chlapcových doma, což zvyšuje úspěch výletu, najedla jsem se, to by se mi doma nestalo

slovo závěrem
1)   ano, střídá se mi tak přítomný a minulý čas, ale opravovat se mi to nechce; aspoň je líp poznat, co jsou autentické zápisky a co vzpomínky
2)   tohle je Nora