Přišlo jaro

... naštěstí ne na mne. Ale byla jsem se vyvenčit a vzala s sebou bestii. Z celé té události je zaznamenáníhodné snad jen to, že jsem nás neztratila (nebo aspoň ne tak, abych nás zas bez námahy nenašla) a že jsem asi utrpěla zásadní nárůst sebevědomí, protože jinak nevím, jak je možné, že jsem si na cyklostezce zpívala, i když jsme míjeli lidi...

Na to, že už máme jaro, byly některé pohledy poněkud podzimní... Tak či onak, jeho Širavost se hezky vybahnila ve vodě čisté, přečisté.

Aby se jako telátko choval nejen pes, vylezla jsem si na strom. Když jsem slézala dolů, vzpomněla jsem si na Tygra.

Zbývá už jen slézt. Tó... bude... nesnadné.

 Že jsem nás vedla cestou necestou mělo ten příjemný bonus, že jsem zhlédla geniálně umístěnou značku. Pohled je z pole a značka v zahradě.

Každopádně to nejlepší přišlo ke konci výletu. Konečně jsme potkali jaro. A taky jsem zplichtila fotku pejska a kočiček.

  

(Pokud někdo máte morální či jiný problém s kvalitou fotek, vězte, že jsou z mobilu. A ještě na mne poprchávalo.)

Idiotlekt

Běžně až tak velkou potřebu směšovat pojmy idiot a idiolekt nemám, ale k současné situaci to celkem sedne...

Věc se má tak: jsem z východních Čech, matku mám z Moravy a z mého příbuzenstva jsou asi 3/4 z Moravy. To zadělá člověku na celkem zmatenou slovní zásobu samo o sobě. A aby toho nebylo málo, už čtvrtým rokem přebývám v Brně. A v podstatě tři roky chodím s Jihočechy. (Ano, vystřídala jsem Jihočecha E za Jihočecha V, novější a lepší model a tak, znáte to.)

Patřím zjevně mezi lidi, které jejich okolí značně ovlivňuje. Aspoň co se mluvy týče. Jak slyším Ostraváky, myslím v kratce a tak. Proto jsem celý život mluvila obecnou češtinou. Protetická v- jak vyšitá a říct ý místo ej bylo téměř nemožné. Dokonce bych řekla, že v obecnosti češtiny u nás doma vedu. (Aspoň v něčem může být člověk lepší než všech pět jeho sourozenců, i když v tomto ohledu těžko říct, jestli je o co stát.) No a do takovéhle obecné češtiny obohacené krásným východočeským dýl se mi pletly některé moravismy od maminky, dodneška říkám zamčít místo zamknout. Každopádně s nějakým sem-tam-moravismem jsem se dokázala vyrovnat snadno a rychle. V poslední době pozoruji nárůst dosud pozvolného přejímání moravské asimilace, takže místo, abych šla ven [s] někým, jdu [z] někým. A tak dále. Jedinou mou útěchou je, že ještě neříkám [nazhledanou]. (Ruku na srdce, je to jen proto, že z pozdravů většinou zvládnu jen den nebo -(b)rý (d)en a -nou, případně -enou, aspoň co se slyšitelné části pozdravu týče.

Pomalu se dostávám ke kameni úrazu...

Obecná čeština: Co mám se sebou dělat.

Východočechismy: Dýl? Oujé! (Vím, že je to hrozný slovo, ale vždyť je tak krásný a výstižný.)

Moravismy: Genetická zátěž (čti maminka), dlouhodobý pobyt na Moravě. Ok.
Jihočechismy: Jak tohle se sakra stalo?!

Ano. Přistihla jsem se při používání specificky jihočeských tvarů. Možná za to může víkend strávený u rodičů modelu V a jejich výrazivo, ale řekněte, není to děsivé? Ještě naštěstí jihočesky nepřivlastňuji, ale už to ej strkám i místo é, což je vskutku tristní. Do tej...

Kapitolou samou pro sebe by mohly být mé obskurní kombinace obecné češtiny a knižních výrazů, ale tím se radši zabývat nebudu. Už teď si chci občas jednu vlepit, když se slyším.

Co říci závěrem? Snad jen: Zatracené profesní deformace! 

P. S. Jsem zvědava, co na svou klasifikaci řeknou oba Jihočeši. Ehm.