Jsa bytostí od přírody kritickou k vyjadřování ostatních, snad od nepaměti jsem inklinovala k opravování ostatních. Je smutnou pravdou, že dlouhou dobu byly i mé znalosti českého pravopisu značně omezeny (psala jsem jako idiot) a nyní to není o tolik lepší, nicméně nad příliš nekorektním písemným vyjadřování vyji.
Věřím tomu, že není informatik jako informatik a existují i tací, kteří se aspoň nechají opravovat, když už svou mateřštinu przní (minimálně jeden takový je a rozhodně se nejmenuje od Ž., to ani v nejmenším...). Faktem však zůstává, že většina technicky zaměřených existencí má k české kodifikaci poměrně laxní přístup (takové raději nebudu jmenovat, protože bych nikdy neskončila). Tím si vysvětluji, jak je možné, že v presentacích na Základy vizuální komunikace je tolik kuriosních chyb.
Slovo spracování mne dohnalo ke statusu na fakeboocích. Rozvýjení schopnosti mne však fascinuje natolik, že se mé schopnosti vnímat rozvyly... protože grafický design je sám o sobě názorem, stanoviskem a komentářem, což mi z jakéhosi záhadného důvodu připomíná Sandokana a výrok, že čaj není jen nápoj, to je světový názor, za kteroužto větou následovala douška Angličané dobyli svět pomocí čaje.
exempláře se dochovali
systém zkončil napůl cesty
rozvynula se římská kurzíva, texty se svazovali
a tolik a tolik chyb, že jsem byla nucena pláci a pláci a celé to skončí tak, že budu mít červené políčko v ISu...
