Zdánlivě
nesmyslná uskupení písmen.
Hledám je a
nenacházím… vím, že můžu vytvořit vlastní.
Být mág.
Bůh.
Vdechnout
život novým věcem, stačí je pojmenovat.
Je jich
spousta… poletují a narážejí do skla, ale jakmile otevřu okna své mysli, utečou
a vysmějí se mi z míst, kam nedosáhnu.
Ze slov bych
mohla složit věty, ale takhle jsem němá.
A nedokážu
poskládat ani svoje myšlenky. Pak mám něco vědět…
Všechny ty
představy jsou příliš abstraktní, jsou jak obrazce z prachu. Sebemenší
závan větru je zničí, odvane do nenávratna.
A tak jednou
skončím taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat