Takyprokrastinace

Čím blížeji jsou čím dál těžší zkoušky, tím víceji pláci, marně se snažíc zjistit, proč jsem sakra na přednáškách nedávala pozor, nebo si dokonce nepsala poznámky. V rámci tohoto konzumuji poněkud enormní množství piva, pročež má chuť učiti se klesá ještě více. Mé kognitivní schopnosti plácí ještě více než já a volají, že nejsem jejich radá. V rámci prokrastinace pak používám obskurní a neexistující tvary slov a říkám si, že konečně musím vymyslet svůj vlastní jazyk s obskurními pravidly, abych nemusela prznit svou mateřštinu. Nápadů už na to mám dost, problém je, že jsou rozstrkány na n+1 kusech papíru, přičemž lokace těchto fragmentů je neznáma.
Ehm.
A teď to hlavní, proč jsem se rozhodla vlastně něco sepsat (kromě nechuti k poznání Head-driven Phrase Structure Grammar :D), v rámci mentální relaxace jsem sepsala mentálně relaxovanou veršovánku...

umět úplin? už jen úpím!

poznámkami zrak svůj tupím

gramatiky se mi smějí

nad ně že nic lepší není

nad tím vším pak trůní Noam

směje se mi, že to nedám.

Nezajímavým faktem je, že jak tu, tak v Nebeské básni je jen po jedné čárce. Dalším nezajímavou skutečností je určitě také něco...

A po nějaké té hodině jsem pocítila nutkavou potřebu ve velebásni pokračovat... ehm^2

s hlavou v písku dále vyji,

HPSG proklínám

proč mě v dětství nezabili

příznaky se probírám

lexikon se mihnul kolem

výsměšně mi zamával

a potom si za topolem 

bezkontextně pohrával

s vědomostmi zápolíce

po slze mi stéká líce

smysl dávno prchl zděšen 

z třešně visí přioběšen