(Forma poněkud odlišná od mé obvyklé je způsobena tím, že toto dílo bylo původně vytvořeno pro jisté možná-kdysi-periodikum mého milovaného gymnasia. Takže nezasvěcený nepochopí. Asi nic. Ale to je jedno. Nemůžou všichni studovat v Chotěboři.)
Výhodou studia na vysoké škole
je určitá volnost, která mi dovolila zhlédnout divadla septimy i 3.A už v pátek
během studentského dne. Seděla jsem hezky vzadu, ve společnosti kvartáňat
(dotčení snad prominou), za mnou seděli už jen primáni a učitelé. Pominu teď
to, jakou míru hluku naši vaši nejmladší vytvářeli ve chvílích k tomu nevhodných.
Zaměřím se na jazykovou stránku divadel.
Jsem si vědoma toho, jak náročné
je divadlo secvičit, naučit se texty a všechno zorganizovat. (Ano, je to důvod,
proč jsem byla spokojená se svou velice nenáročnou vedlejší rolí.) Dovolím
si však – jak už jsem předestřela – pomenší výtku k výběru jazykových
prostředků. Přiznávám, že mě lehce mrazilo, když kino plné „budoucnosti národa“
téměř hýkalo smíchy nad všemi těmi vulgarismy. Je mi jasné, že postava Heleny na
nich byla do značné míry postavena, ale stále si stojím za tím, že těch slov
mohla být čtvrtina a bylo by jich tak akorát.
Další věcí, nad kterou se mé
ucho (jednou v budoucnu třeba i češtináře) pozastavilo, byly některé
výrazy obecné češtiny pronikající do promluvy jinak striktně spisovné. Ačkoli
uznávám, že to mohlo být způsobeno nervozitou, takže si svou kritiku veškerých nashle odpustím.
Nechápejte mě špatně, já
v zásadě nikomu nebráním mluvit jako dlaždič a už vůbec ne obecnou
češtinou, jenže jsou chvíle, kdy se lze vyjádřit i jinak. Zobecním-li své
výtky, je to celkově problém dnešní mládeže, vlastně i včetně mě. I přes úpadek
češtiny a tvrzení Geralda Crabtreeho, že lidstvo blbne, nevidím jediný důvod,
proč by si lidé nemohli nadávat trochu inteligentněji. Protože v jaké jiné
oblasti jazyka lze beztrestně vytvářet tolik neologismů?
Díky za vaši (ne)pozornost a s
nadějí, že z toho třeba vyrostou. Mé Jméno
Žádné komentáře:
Okomentovat