zatímco se spousta mých náhodných známých a podobné verbeže pokoušela upéct, ubít a tak podobně na Pi Bitvě pěti armád, bojovala jsem já se svou leností, lexikologií a drby. Možná že to víš, nicméně raději Ti oznamuji, že jsem byla ve volební komisi. Potkala jsem se tam s celou svou rodinou, i prvovoličkou sestrou číslo jedna - než odjela umírat, ale jinak tam lidí bylo spíš málo - celá naše rodina (ta s právem volit tedy) činila více než jedno procento... asi tak přibližně úplně přesně 1,1441647597254004576659038901602 %. A to celková volební účast byla 19%, přesněji 19,22196796338672768878718535469%. Kdyby přišlo o 3,4 člověka více, dosáhli bychom 20 %... ale lidi jsou lemry líné.
Nicméně dost už s matematikou, věřím, milý blogísku, že ta Tě až tak nebaví. Možná bys raději slyšel co se v té komisi dělo. Mohl by sis to přečíst na twitteru, ale stejně tam není všechno, ten informuje hlavně o nepoužitelnosti mého kola... a o nedostatečnosti veřejného osvětlení u nás na vsi.
Takže k věci. Byla jsem podrobena bolestivému výslechu ohledně odsunu Němců... ehm, stěhování naší rodiny. A víš, co překvapilo mne samou? Že jsem v neděli zjistila, že všechny informace, které jsem doposud měla - a z nichž jsem místní komunistce nevyzradila žádnou - jsou mi úplně k ničemu, protože stejně nakonec budeme bydlet úplně jinde. Možná.
Ale teď už konečně k těm zajímavým drbům - stále ještě - po těch skoro jednadvaceti letech, co tam žiju - neznám většinu místního osazenstva. Většina barvitého místního koloritu známého i mně však přišla - chronický dělač problémů, částečný blázen i náboženský fanatik, jenž nám přišel říct, že se v roce 1917 zjevila Panna Maria ve Fatimě a varovala před Ruskem... a že za to všechno mohli Rockefellerové. Dále jsem se - už ovšem ze zdrojů zcela komisních - dozvěděla, kteří lidé mají sklony k alkoholismu (pouze jeden z nich přišel k volbám), kdo bude mít svatbu (rozmysli se Jíra rozmysli, který není zmíněn tuhle), a že se můj bratr, když byl kdys v naší komisi, červenal. Přiznávám, že pokud se tam topilo, asi ho chápu. Vskutku, blogísku, čteš dobře. V pátek, kdy teploty dosahovaly chuti na zmrzlinu i u normálních lidí, se v zasedačce aka volební místnosti topilo, vopravdu, nekecam. Naštěstí jsme poslali pana starostu do obchodu, takže jsme měli dostatek vody a mohli jsme se pokojně potit aniž bychom omdleli.
Taky jsem frau za komunisty opravovala ruštinu... ale mám teď takový nejasný pocit, že špatně. Inu, nevěřit ničemu a nikomu, měli jsme radši hrát město-moře. Hádám, blogísku, že si myslíš, jsem tak trochu trpilama. Máš naprostou pravdu.
Už bych ty plky o volbách mohla skončit, co? Spočítali jsme všechny ty hlasy (byly všechny platné, kupodivu) a já si mohla užívat pocitu mentální nadřazenosti, když jsem zapisovatelce a starostovi radila s počítačem... Nakonec jsme otevřeli tu láhev vína, co pan starosta koupil a já z ní nafasovala nejvíc, protože jsem neutekla. Takže se mi pak doma pekelně nechtělo učit. Místo toho jsem mikrobratru uklidila skříň. Jak moc špatný nápad to byl ukáže až čas a IS.
Inu, měj se, drahý blogísku, doufám, že se máš dobře a brzo mi napiš.
Tvá
malá a cynická
