Přišlo jaro

... naštěstí ne na mne. Ale byla jsem se vyvenčit a vzala s sebou bestii. Z celé té události je zaznamenáníhodné snad jen to, že jsem nás neztratila (nebo aspoň ne tak, abych nás zas bez námahy nenašla) a že jsem asi utrpěla zásadní nárůst sebevědomí, protože jinak nevím, jak je možné, že jsem si na cyklostezce zpívala, i když jsme míjeli lidi...

Na to, že už máme jaro, byly některé pohledy poněkud podzimní... Tak či onak, jeho Širavost se hezky vybahnila ve vodě čisté, přečisté.

Aby se jako telátko choval nejen pes, vylezla jsem si na strom. Když jsem slézala dolů, vzpomněla jsem si na Tygra.

Zbývá už jen slézt. Tó... bude... nesnadné.

 Že jsem nás vedla cestou necestou mělo ten příjemný bonus, že jsem zhlédla geniálně umístěnou značku. Pohled je z pole a značka v zahradě.

Každopádně to nejlepší přišlo ke konci výletu. Konečně jsme potkali jaro. A taky jsem zplichtila fotku pejska a kočiček.

  

(Pokud někdo máte morální či jiný problém s kvalitou fotek, vězte, že jsou z mobilu. A ještě na mne poprchávalo.)