Ze života kuchařinky, aneb jak jsem spravovala šípy izolepou

I když se čas od času najdou i takoví blázni, co mi to nevěří, nejsem příliš manuálně zručná. Nemám ani žádný zvláštní umělecký talent, při geometrii jsem i úsečku narýsovala pokaždé o nějaký ten milimetr mimo a jsem schopná popálit se o rychlovarnou konvici, která je půl metru od mne. Zkrátka mám všechny předpoklady k tomu, abych se držela daleko od všech ostrých, žhavých a jinak nebezpečných předmětů. Proto ráda šiju a vařím. Při šití jsem dneska žádnou zásadní botu (zatím) neudělala a vařila jsem jen čaj. Zato jsem se vyžívala jinak...

Rozhodla jsem se, že když je slušné počasí, na zahradě nikdo není a nemám zrovna na ruce ortézu, půjdu si zastřílet z luku. Pominu fakt, že střílet se zrakveným zápěstím není nejmoudřejší, mám obě ruce odřené a v jedné díru (v té druhé taky, ale ta je od krájení pažitky...). Přejdu k tomu důležitému.

V naší rodině existuje krásná tradice ztrácet a ničit šípy, dnes jsem ale nedokázala zničit žádný a dokonce našla jeden, co jsme ztratili tak před dvěma třemi roky. (Jsem fakt talentovaná, našla jsem ho jen proto, že jsem jeden šíp trefila místo do terče nebo vrat dovnitř do stodolovitého útvaru, ve kterém je spousta věcí. Oním šípem jsem zasáhla zeď, načež se odrazil dovnitř do léta nepoužívané boudy pro kočárek, ve které byl zapíchnut ten postrádaný celé věky.)

Ale zpátky k destrukci. Protože šípů máme málo a jsou drahé, rozhodla jsem se, že budu střílet i šípy s ulámanými hroty. Když jsem usoudila, že mám ruce dostatečně děravé, rozhodla jsem se, že skončím, ale pro dny budoucí že zprovozním všechny prakticky nepoužitelné šípy. Zejména ty, kterým chyběla taková ta drážka, do který se strká tětiva.

Mýma rukama prošla tak desítka šípů. K tomu tři různé nože, kombinačky, štípačky, pila, dláto, šroubovák a kladivo. A samozřejmě nůžky a izolepa. K mému velkému překvapení jsem si neuřízla žádný kousek ruky, nevypíchla oko a nezničila sluchátka, která jsem měla v uších.

Tady je krásně vidět, jak neumím pracovat s ostými nástroji... je to opižlaný tak, že mne až nenapadá vhodné přirovnání. (Pozadí tvoří mé rozešité šaty.)

Následuje detail, kde je vidět precisní práce s izolepou. K mému nekonečnému překvapení ji ani nepotřebovaly všechny šípy.

A nemůže chybět porovnání normálního hrotu a precizní špičky typu ořezávám-si-prut-abych-si-něco-opekla-nad-ohněm. 

A nakonec, menší zasvěcení do terminologie, kuchařinka je takový člověk, který spálí vodu na čaj, dělá omáčku ze šlehačky ve spreji, zkrátka a obecně každý, kdo kdy provedl jakýkoliv kuchyňský fail.

(Třeba taková já sice vodu na čaj nespálila ani nedělala omáčku výše uvedeným způsobem, ale zato mi většinou málo naskočí piškot a ruce si nespálím vždycky jen náhodou.)

A jak je vidno, terminologie se dá přenášet, takže jsem kuchařinka a ne truhlařinka i v případě šípů.