Přemýšlím, jaký má vlastně smysl něco psát... přestávám přemýšlet. A občas překvapí obsah mého disku i mne...
něco cosi kdesi kdysi zabilo mě šla jsem v lesy… kdesi.
proč si něco myslím, skutečně nepochopím. divím se, proč vlastně něco dělat,
koukám z okna a píšu, pokouším se nemyslet, leč myslím, stále, nejde
přestat. jsem oáza optimismu a možná mi to ani nevadí… možná. možná je nemožně
hloupé slovo. možná… kdyby… co s tím. jen samá nejistota a já bych možná
radši byla prolétem. ne, protože budoucnost patří prolétům, ale protože nejsou
svobodní. jsou omezováni, mají přesně dáno, co smí a co ne. jsou spodinou
společnosti. a možná umírají mladí. jen dvě věci jsou jisté…
Žádné komentáře:
Okomentovat