Ozvěny včerejšího bohémství

ovládají mě bludné kruhy

jsou stejné, jeden jako druhý

dusí mě jak se svírají

zlé oči jejich se dívají

zlé oči které rudě planou

a neustanou a neustanou

vypalují mi rozum z hlavy

a jsou jich davy, jsou jich davy

Měla jsem chuť dát sem nějakou básničku, ale vzhledem k tomu, že jsem dlouho nic nestvořila, rozklikla jsem náhodnou starší, co byla přepsána v počítači. Tuhle jsem na ni zírala jak zjara a přemýšlela, jak jsem tohle tvořila... nevím proč, ale mám pocit, že to mělo co do činění se zkouškovým... :D Lehce děsivé je, že bludné kruhy mě poněkud ovládají... tak trochu podle nadpisu. 

Včerejšek se zvrhl na neoficiální oslavu spolužákových včerejších narozenin a byl... zajímavý. Vtipný a lehce děsivý, jak už to tak bývá. V hospodě jsem si rozečetla Murakamiho1Q84... dneska mi ho D. přinesl v papírový podobě na angličtinu, takže budu mít co dělat. Je to anglický a obsahuje to 1318 stránek... a chci to přečíst co nejdřív, abych se pak D., an má tuhle knihu rozečtenou od Vánoc, mohla smát. Ano, jsem zlá. To má chudák chlapec za to, že mi půjčil mobil, když jsem zoufale volala po knize, protože jinak bych musela svým spolužákům z té hospody utéct, anžto jsou divní. Ale prchnout úplně jsem nemohla, protože jsem si na sebe upletla bič, neboli seznámila své současné spolužáky se svými bývalými spolužačkami (děvčata, upřímnou soustrast, rádi vás zase uvidíme, se Š. už se počítá za týden. :D)

Well, I seem to be kind of inconsistent... well whatever.

Jo, ten večer byl, pokud nic jiného, zajímavý. A přijít do školy v 8.45 místo v 8.20 považuji za daných skutečností za slušný výkon. 

Bohové, to zas byla noc! Zní mi v hlavě začátek hymny... Sojuz něrušimyj respublik svobodnych... to je jediné, co si z toho textu pamatuju. Ano, baví mě zpívat si v hospodě. Ale za střízliva je to lepší.

(Jo, neměla bych psát deníčkovitý přízpěvky...)