Nebeská báseň

Pst, tahle věc tu vůbec není. Toto veledílo vzniklo při lehce dekadentní večeři s M. na hradbách Petrova. Když jsme dojedly své lahodné rohlíky, chvíli jsme ještě seděly a pak si M. začala balit cigaretu. Já, zkažené malé zvířátko, jsem si ji nakonec ubalilo taky. Pak nějak vyplynula slova lehce dekadentní a shodly jsme se, že by stálo za to složit nějakou báseň. Tak jsme ji složily.

na ranní sny radši nevzpomínám,

vždyť jen na podivnosti stále myslívám

divní lidé za námi přicházejí

a s neúspěchem zase odcházejí

a s pocitem lehké dekadence

na svém hrobě představuji si věnce

a sebe v rakvi pod drnem

kdes na hřbitově za Brnem

ve vzpomínkách na věci příští

má hlava o kámen se tříští

a mozek vytékám mi z hlavy

koukaj se na mě lidí davy

s cigaretou uhašenou 

o moji lebku roztříštěnou

Moc smyslu v tom nehledejte. A zajímalo by mě, jestli mě podle toho D. nebo M. najdou, když jsem M. tvrdila, že si to na svůj utajovaný blogísek nedám. Jsem si to tehdy ještě myslela, no.