Ehm, (jo, je zvláštní psát, když vím, že si to prakticky nikdo nepřečte...) včera jsme slavily narozeniny. Jedenácté. Věčně jedenácté. A nebyly moje, mně je totiž v poslední době mentálně tak pět.
Popravdě já vlastně nevím, proč tohle píšu, sice jsem měla jakýsi nápad, ale ten se utopil někde v hlubinách nedostatku spánku. Bylo to vtipné, přijít domů někdy chvilinku po půl osmé, sbalit si věci a odjet domů. Chápu, že nezasvěcený může mít zmatky v pojmech, ale stručně řečeno, nakráčet si to k prarodičům, spakovat si věci nutné na návštěvu rodičů a odejít při loučení s babičkou tváříc se, že jsem spala doma, je celkem vtipné.Zejména, když toho spánku byly cca. 3 hodiny. Kafe na nádraží, půllitrák kafe k obědu doma a mnohé maté. A jak jsem živá. Ehm...
Ať o včerejšku mám co říci či nikoli, mám traumatizující zážitek z dneška. Mé malé já se rozhodlo, že se mu nechce dělat věci do školy, takže bude hodné dcerka a skočí s plastama ke kontejneru. Tři čtvrtě kilometru tam, stejně zpátky. Pohoda, měla jsem na sobě nadkolenky, připadala si jak japonská školačka a ve vlasech empétrojka. Krása. Jdu si, chvílemi běžím... jdu. A najednou - ejhle, pes. Bestie velká skoro jak já, volně si tam utíká od své paničky. Ne, že bych se bála zvířat, ale ano. Tuplem těch, co jsou výrazně silnější než já. Inu říkám si, že když na ono zvíře jeho panička volá, že by se pes jako mohl uráčit zamířit k ní, pokračuji tedy v chůzi. A ejhle, pes volání šťastně ignoruje. Takže poslední čtvrtinu cesty mě doprovázelo zvíře, u kterýho jsem čekala, že mě každou chvíli sežere a přemýšlela, jak špatnej nápad je začít ječet. Kupodivu jsem nebyla zakousnuta, ale když jsem cestou zpět potkala onu ženskou (vulgarismus vulgarismus vulgarismus), s lehkým podtónem hysterie v hlase jsem ji slušně poprosila, aby si příště to zvíře pohlídala, že se bojím psů. Dotyčná se pro jistotu neráčila ani omluvit. Doma jsem pak dostala pomenší hysterák (ale myslím, že tím je z velké části vinen i ten spánkový deficit...). Každopádně mám sto chutí pořídit si pepřák a každého psa, co se ke mně přiblíží bez náhubku nebo vodítka, jím sejmout hezky do ciferníku. Jak praví staré moudro, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán...
Ale zpět k veselejším tématům: Sinigaidd vám přináší hit včerejšího večera, aneb nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř!
*ano, ekšly znamená actually, mé přepisy angličtiny jsou prý nepochopitelné
Žádné komentáře:
Okomentovat