Opravdu, ale opravdu nemám ráda psy. Ale...
Jedna z mých četných sester se poněkud rozpadá, což znamená, že si nechodí venčit své hafhovado sama, protože... by se u toho rozpadla. Když jsem u našich, chodím Širáka, bestii ušatou, venčit já, protože se díky tomu vykopu ven a snižuju tím svou tendenci vypadat jako úplný hroch.
Dnes, takhle v čase vánočním, kdy jsem zase nebyla ani jednou v kostele, zavedla maminka doma řeč na to, jak já vlastně přemýšlím o [Bb]ohu, což vyústilo v sáhodlouhou debatu o nešvarech v církvi, druhém vatikánském koncilu a postavení žen ve společnosti. A proto i to, že jsem se rozhodla vypadnout a jít (asi o půl desáté) vyvenčit obludu.
Vzhledem k tomu, že byl včera úplněk a dnes jasno, ubíhala cesta krásně. Hezky po liduprázdné cyklostezce, měsíc nad hlavou, krásné příšeří, do ucha mi zrovna hrála má oblíbená od Trabandu, když tu najednou, kde se vzal, tu se vzal, v ústrety nám kráčí osamělý pes. Velký pes, rozhodně větší než Širák, což ho jasně vyřadilo z kategorie kdyžtak ho skopnu do řeky. Stáhnu bestii k sobě, modlím se (jak příhodné, vzhledem k předcházející domácí diskusi, že), aby nás pes minul... Psi se očichávají. Já lituju, že jsem si nepřehodila do kapsy pepřák a nenosím s sebou pořádný nůž. (SIce nevím, jestli by mi libovolné bylo co k čemu, ale pro ten dobrý pocit... Jo a ještě štěstí, že jsem si od maminky půjčila tepláčky, protože jinak by mi srdce spadlo až na zem a zítra byste se na internetech o Chrudimsku dočetli něco o studentce zemřivší na ztrátu srdce.) Psi se stále očichávají. Mně se podlamují kolena. Maluju si katastrofické scénáře. Pes cizí odchází, já táhnu bestii v dál.
S náběhem k lehké hysterii jsem pozvolna pokračovala směrem domů, když tu najednou, kde se vzal, tu se vzal, zezadu se k nám opět vrací pes. Širák se zmítá na vodítku a plete se mi pod nohy, já mám chuť ječet. Pes nás naštěstí ignoruje a míjí. Mně se klepou kolena a doufám, že někdo zakáže všechny psy...
Už se mi to kdysi stalo v Běstvině, i když bez psa, nýbrž s plasty, že mne obtěžoval cizí neagresivní pes, který mne téměř k smrti vyděsil. Neměl byste někdo tip, jak k smrti děsit psy? Jak tak koukám, docela by se mi to k životu hodilo. A pokud by to někomu nebylo jasné, já opravdu ale opravdu nemám ráda psy.
Žádné komentáře:
Okomentovat