Za normálních okolností jsem schopna psát bláboly ve víceméně jakémkoliv množství - proto mne na gymplu jako jednu z mála bavily slohovky, vždycky jsem vymyslela nějaký strašlivý blábol, natřikrát ho přepsala a stvořila něco hloupého, za co jsem dostala jedničku (nejednalo-li se o charakteristiku, ana mne nebavila). Ehm, ono je asi jasné, že to tak je, proto mám svůj mocinky blogískovatý blogísek...
Nějak mne ale nenapadlo, že když se budu snažit získat si aspoň nějaké finance, budu k tomu potřebovat psát bláboly, které mají nějakou strukturu - a to jen proto, abych tu práci mohla získat. A pochopitelně zrovna v okamžiku, kdy potřebuju něco zkomponovat, zjistím, že mám totální zásek a nejsem schopna napsat nic relevantního... jen hromadu blábolů, které mne sice psát baví, ale asi bych je úplně nechtěla číst. (Ano, ty bláboly jsou to, co právě čtete, snažím se odstranit svůj blok blogem, myslím, že by mi víc pomohlo líp strukturovat, co se pokouším psát, ale to by... nezahrnovalo prokrastinaci a dostatek trojteček.) (A závorek.)
Inu, život je pes a my jeho patník. A doufám, že najdu práci jako korektor a začnu si být aspoň trochu jistá, jak se věci píší...
Krosně zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat